Za císaře pána, neboli Hercegovinu, mám spojenou s asi nejsilnější vzpomínkou na mého dědu, se kterým se písnička vždycky zpívala na chalupě u krbu. Děda byl úžasné zapálený do každého vstávání (rozhodně se muselo vstávat na císaře pána zvlášť a na jeho rodinu zvlášť) a jeho entusiasmus následovalo vždy aspoň sedm vnoučat za mohutných záchvatů smíchu.
A ano, naše verze je jediná správná, škoda že ji má zbytek světa tak nejak pomotanou... :)
1.v táborákovém provedení to zní líp, věřte mi, melancholické pocítěníčko, nemám co dodat
2. xxxxx
3. (tohle je nejbližsí text, co jsem našla tomu, co zpíváme - aneb když člověk zistí, že jeho verze písničky očividně neexistuje, protože ta originální písnička začíná jinde, má víc slok a některé ty sloky prostě neodpovídají, ehm). každopádně tohle si, dle mého názoru, zaslouží tu být už jen kvůli tomu vstávání a salutování, které člověk musí asi 6x podstoupit